O nás
Složení
Jitka Svobodová Fabiánová - texty, zpěv, perkuse
Petr Svoboda - Chapman stick, baskytara
Napsali o nás
- Folk & Country, 1.2008 - minirecenze
- Nymburský deník, 5.8.2006 - profil
- 2. Portýr, 3.7.2006 - rozhovor
- 1. Portýr, 2.7.2006 - profil
- nymburk.net
Dvanáct písniček a dvě básničky v podání trojice z Nymburka, která letos prošla až do finálového klání o Krtka. Textařka, básnířka a zpěvačka Jitka Fabiánová použila melodie obou najazzlých kolegů (Petr Svoboda, Jiří Vetešník), přičemž se Svobodou komponovali ve dvou. Zvláštní zvuk doprovodu ve většině písní vzniká hrou na Chapman stick - vlastně stylem podobným kytarovému tapingu. Jak už to bývá, studioví hosté většinou posilují rytmiku, v polovině písní přidávají melodický nástroj (housle, flétna). Texty jsou formálně vybroušené, pocitové, trošku filosofující, podle mého soudu silnější ve spisovné než hovorové vrstvě. Zpěvačka solidní, spíš do šansonu než kantilény, celá Surikhatí produkce je prostě jak dělaná do malého klubu, nějakého toho divadla poezie, na vernisáž moderního umění nebo do podobného prostoru. Deska je precizně vypravena kvalitním bookletem, kvalitně nahrána i vymíchána, a vyšla s podporou města Nymburka, za což budiž místní samospráva veřejně pochválena.
Folk & Country
1.2008
Napsal: Jiří moravský Brabec
SURIKHATA TRIO: Písně mi posílá Vierka z nebe
Na posledním koncertu Hanky Pokorné a Fossy Temporalis zpívá ve svém bloku i Jitka Fabiánová za doprovodu kytary Jiřího Vetešníka. Jde o písně Tichý Avalon a …Pro tu, co šla do nebe, které se pak objeví v repertoáru Surikhaty. Jitka zkouší nejprve s basistou Petrem Svobodou, takto čerstvým majitelem nástroje Chapman Stick. “V Americe ho vynalezl a vyrábí Emmett Chapman. Jde o elektrický dvanáctistrunný nástroj, kombinaci kytary a basy. Je speciálně určený pro hru obouručním tappingem. Nebrnkáš na struny, ale klepeš na ně nebo ťukáš. Většinou levou rukou hraješ basový part a pravou kytarový. Stick je zvláštně laděný. Základ je tapping. Jsem samouk a je pro mě úžasný objevovat ve Sticku zajímavý zvuky,” vezme to trochu encyklopedicky Petr.
Všichni tři mají první zkoušku mezi svátky loňského roku. “Měli jsme hrát v únoru 2006 na společenské akci Sportovec roku v Poděbradech (nakonec ten večer odehrál zaběhnutý konzervativní orchestr TOX) a my se do té doby nijak nejmenovali. Nakonec vyhrál název Surikhata Trio, z návrhů jmenujme ještě třeba Maeao,” prozradí pozadí vzniku kapely Jitka. Surikhata je přezdívka, měl být název její emailové schránky.
“Chtěla jsem si dát mail podle surikaty, ale to už bylo obsazený, tak jsem přidala h(á). Je to roztomilý zvířátko, pouštní lasička, která si stoupá jako veverka. Asi hodinu jsem ji pozorovala v jihlavské ZOO.” Prvně hráli v kavárně U strýčka (dnes U tanečnice) se skupinami After Shake a Alaf. Za týden si uspořádali vlastní koncert v čajovně Na cestě. “Bylo to propojený ještě s Jazzduem, kde hrají oba zúčastnění instrumentálky, a čtením poezie. To jsme ještě neměli tolik písní, nyní už to bude kolem dvaceti.”
Nástrojový park se někdy mírně mění, dvě písně hraje Jiří na mandolínu, Petr na baskytaru, Jitka na různá chrastítka nebo ozvučná dřívka. “Skládáme s Jirkou, dáváme tomu nějakou fazónu, ale i Jitka vymýšlí hudbu. Umí si brzy vytvořit melodickou linku zpěvu,” upozorní Petr. Texty jsou Jitčinou záležitostí, její ženský pohled na svět je často smutný, ale nikoliv poraženecký. “Mám pocit, že už nějakej rok píšu písničkový texty, ne básničky. A to většinou, když jsem dole a potřebuju se z toho vypsat. Veselý texty ze mě moc nelezou. Jsou většinou o vztazích, s nádechem esoterična. Zkraje jsme hráli Klece, Dilema, Bolíš mě lásko nebo Skeptickou.”
Turné po nymburských čajovnách pokračovalo v čajovně U sluneční víly, pak ještě jednou Na cestě u příležitosti otevření letní zahrádky. “Chtěli jsme získat před lidma nějaké zkušenosti. Hned třetí koncert bylo totiž středočeský kolo Porty v Nižboru (prestižní festival country, folk a trampské hudby - pozn. aut.). Tam jsme baštili palačinky a nechtěli jsme věřit, když pro nás přišli, že jsme vyhráli,” zakucká se Jitka.
Hudba mi nepřijde jako ortodoxní folk, nazval bych ji lépe alternativním folkem, který do sebe pouští další vlivy. Rocková minulost Jiřího a Petra je tu zřejmá. “Porta je jediná soutěž, kam jsme se přihlásili, protože jsme ostatní propásli. Neměli jsme odehráno.” Přítomno bylo dvacet kapel a písničkářů, přátelské vztahy navázaly např. s Hudbandou. “Středočeská Porta nás vystřelila na finálovou Portu do Jihlavy. Tam jsme opět vystoupili v těžký konkurenci více jak třiceti kapel v letním kině. Každá kapela měla zahrát tři písně a to je fofr. Hráli jsme na velkém pódiu a večer v dobrém čase, to bylo příjemný. Druhý den jme měli recitál v takové vesničce v areálu ZOO. Hráli jsme po Samsonu Lenkovi.”
Svou účast označují za velkou zkušenost. V čele poroty seděl rocker Jiří Vondráček (ex Marsyas, Turbo). Hlavní Portu získal písničkář Martin Rous (ex Sluníčko, Šántí).
Na svém kontě má ST demonahrávku Promo 2006, natočenou u Petra ve studiu Pokojíček. Hudební režii měl na starosti také Petr, míchal metalista Petr Vokál, zvaný Wokis, bývalý Petrův kolega z !T.O.O.H.!. Pár kopií je dokonce v Anglii i ve Švýcarsku. “Hudbandou jsme byli pozvaný do Radotína na malý festiválek u Berounky, ten samý den jsme hráli na soutoku u Libice. Koncerty máme založený na tom, že mezi písničkama recituju svoje básničky. Ke konci roku chceme vydat v balíčku knížku textů s cédéčkem. Jirka by měl knížku ilustrovat, budem se na tom podílet všichni. Na hudebním CD začneme pracovat ještě o prázdninách,” upřesní Jitka. Po recitálu v Jihlavě si prodlouží euforii malým soustředěním na chatě v Račicích u Berounky. Vznikly tu hned tři nové písně: Kočka toulavá, Nazpátek a Valčík chvíle. Jitka vše uzavře: “První písnička byla …Pro tu, co šla do nebe. Napsala jsem ji pro kamarádku Vierku, to byl spouštěcí bod. Od tý doby to teče. Říkám, že od ní z nebe.”
Nymburský deník
5.8.2006
Napsal: Lukáš Trejbal
Surikhata - rozhovor
Co vaše historie, jak jste vznikli?
Naše kapela vznikla o loňských Vánocích, kdy jsem klukům dala svoje texty. Myslela jsem, že je budou “zhudebňovat”. A oni přišli s tím, že bych to měla také zpívat. Tak jsme si párkrát sedli a začali zkoušet. První vystoupení jsme měli v únoru.
Surikhata, to zní dost exoticky. Jak jste k tomu názvu přišli?
Surikata je lasička, ale s tím “h” je to název mé emailvé schránky. Hrozně dlouho jsme schůzovali a diskutovali, návrhů bylo plno. Pak nás začal tlačit čas, protože jsme už měli vystupovat a pořád nebyl název. Tak vyhrál tenhle.
A jak tě vůbec napadlo zrovna tohle zvířátko?
Když jsme se Šárkou Čiperovou byly na zahrádce. Tenkrát jen ve spodním prádle (myslím dokonce, že jen v tangách). Kolem dokola jen my a vysoká tráva. Vykukovaly jsme z té trávy a hrály si na surikaty. Tak to vzniklo.
Slyšel jsem, že vydáváte nějaký demáček?
To nebylo myšleno jako demáček, spíš takové promo, které jsme rozeslali, abychom lehce vešli ve známost. Natáčeli jsme doma v pokoji na počítači. Není to nic oficiálního. Teď ve středu jsme byli ve studiu. Natočili jednu písničku, kterou tady taky budeme hrát. Tu jsme natočili v rámci promo singl zdarma u Honzy Vávry ve Všechlapech.
Co plánujete do budoucna?
Chceme natočit CD s knížkou básniček a s ilustracemi. Jinak budeme dělat menší komornější koncerty. Po našem okrese a po Středních Čechách.
Kam byste se zařadili?
No čistokrevný folk to není, spíš osobitá písničkářská tvorba, která je hodně založená na textech. Snažíme se to hrát jinak, po svém používat jiné hudební postupy, než je obvyklé. K folku je to asi nejblíž, protože ten má náruč otevřenou, tam se toho vejde hodně.
Máte nějaké vzory, kterým byste se chtěli přiblížit?
Člověk se orientuje podle toho, co poslouchá. Takže třeba Radůza, Sestry Steinovy a tento směr.
Byli jste už někdy dřív na Portě? Co pro vás Porta znamená?
J.F.: Ještě ne. Měla jsem doma LP z Porty z roku 1989 ještě z Plzně, tak to jsem poslouchala, to byl pro mě pojem Porta.
P.S.: Já jsem v prostředí folku nevyrůstal, takže mi folk nic neříkal. Jezdil jsem spíš po metalových festivalech. Ale jak jsem se pomalu zklidňoval, dostával jsem se k tomuhle žánru.
J.V.: Já jsem na tom podobně, jen nemám metalové kořeny, ale rockové.
Co byste popřáli Portě?
Protože má výročí, přejeme jí, aby vydržela dalších čtyřicet let a byla z ní babka osmdesátiletá. Mno a možná, aby byla otevřena vícero směrům a vlivům.
2. Portýr
3.7.2006
Napsal: Darw
Surikhata - profil
SURIKHATA, též Surikhata Trio, jak se nazývají na svých webových stránkách je folkové uskupení, které spolu hraje v tomto složení teprve rok, i když oba mužští protagonisté spolu hrají již o několik let déle v Svoboda-Vetešník jazz duo. Jejich folk je líbivý, klidný a tedy notně založený na textech, jež jsou doménou zpěvačky Jitky Fabiánové. Mají za sebou už i první “propagační” demo s názvem PROMO 2006, na kterém je celkem 7 písní. Prvním úspěchem je pak bezesporu postup na finále Porty 2006.
1. Portýr
2.7.2006
Surikhata není jen divná veverka
Při pátrání se dozvíte, že:
(zdroj: ZOO Praha)
Suricata Suricatta
Třída: savci, Řád: šelmy, Čeleď: promykovití
Zeměpisné rozšíření: jižní Afrika
Biotop: suchá savana, polopouště, pouště
Potrava: hmyz (všekazi, saranče, kobylky), štíři, hadi, ještěrky, hlodavci
Rozměry: délka těla 25-35 cm, délka ocasu 17,5-25 cm, výška v kohoutku 15 cm, hmotnost 0,6-1 kg
Rozmnožování: Samice je březí 77 dní a rodí 1-5 mláďat, která jsou ukrytá v hnízdě v podzemní noře.
Věk: až 13 let
Zajímavosti: Surikaty žijí v početných koloniích. Noc tráví v podzemních chodbách, kam také prchají před nebezpečím. Ve dne vždy několik členů kolonie hlídkuje, vztyčeno na zadních. Rády se sluní…
Vězte však, že při procházce Nymburkem na tohoto drobného dravečka nenarazíte.
Spíše Vás v uších polechtá příjemný a vyrovnaný souzvuk tónů, jež produkuje folkové seskupení „SURIKHATA TRIO“
Při návštěvě jejich koncertu v Apatyce u sluneční víly konaného 11.května jsem si užil opravdového pohlazení uší i duše.
„Radůzovsko- Ta Janovský“ zpěv zpěvačky Jitky Fabiánové, která navíc obsluhuje perkuse (bubínky, chřestítka, africkou žabku…) doprovozený Jirkou „Wethesem“ Vetešníkem (kytara, mandolína) a Petrem „Freedomem“ Svobodou (basová kytara, Chapman stick) je nosným prvkem kapely. Jistá frenezie, se kterou Jitka zpívá jde ruku v ruce s texty (výhradně Jitčinými), v nichž je skryta láska, rozčarování, mezilidské (až partnerské) vztahy, zkrátka život…
Položíte- li mi otázku „a jako co to zní?“ odpovím, že nevím. Jako folkáč jsem poznal trochu Plíhala, Nohavicu, již zmíněnou Radůzu, Buriana, Navarovou…
V žádném případě však netvrdím, že by SURIKHATA TRIO kopírovalo, je to spíše tím, že skoro každá kapela, není- li profesionální, je utvářena svými vzory. Jako shrnutí mohu uvést, že SURIKHATA jako celek je velmi příjemná, pohodová a náladová kapelka, ten „správný šálek čaje“, o které myslím ještě hodně uslyšíme;o)
Zdroj: Nymburk.net
Napsal: Mirek Novák