Stránky
Aktuální koncerty
20.4.2012 - Rustica na Cejpovně - Nymburk
Kontakt
Hledat
Archivy
Odkazy

Texty


Blíženec
Po černých klapkách
šlapu si a tak
po černých klapkách
mi ujíždí vlak
nudy a stárnutí…

Merkur mi vládne
jsem velký dítě
bavím se, směju
mě nechytíte
lstí do pastí…

R:
Zpívám a tančím
jenom tak
zpívám a tančím
nevím jak
stát se donutím

Nahoru dolu
jak horská dráha
pláč za smích skrývám
bojím se sama
sama se sebou být…

Lítám si s větrem
slunce mě hřeje
vítr ve vlasech
hvězda mi přeje..
Myslím, že i vám…

nahoru


Bolíš mě, lásko
Svým sólem ucpeš sluch i zrak,
Máš  v proudech rytmů naše těla
a duše letí do oblak
tam, kde svůj domov má a měla.

R:
Bolíš mě , lásko
a svádíš druhé z cest,
necháváš znovu
dotýkat se hvězd,
co pálí…

Když svět mezi nás vetře se,
hmota a přitažlivost zemská,
dušičky z oblak setřese
šílenej chlap a strašná ženská.

A zase oheň z prachu vstává,
ač slaný déšť ho pokropil.
Země se ztrácí pod nohama,
pod víčky záblesk hvězdných chvil.

V popelu mrtvých lásek jdem,
co  daly křídla toulavý-
v tunelu pravdy nad námi
se všechny křivdy uzdraví..

nahoru


Blues opuštěným matkám
Odešel není tu táta
sama v bytu
děti se ptaj kdy se vrátí
Přes sůl a prázdno
díváš se na dno
možná že i to se ztratí

R:
Kolik nocí jsi děvenko proplakala
sama plus dvě dobře znáš
Kolik ze svýho života komu dala
Pod tlustou čárou to smaž

Utekl za jinou
sama pod peřinou
počítáš dal a má dáti
A ještě netušíš
jak rychle retuší
z paměti ty roky ztratí

Dál krůček po kroku
statečně pár roků
potáhneš za oba dva
Almužny a dárky
rozsudky z obálky
nohy se boří do dna

Nikomu nevěříš
okolo sebe mříž
nic už ti nemůže vzít
Nevzkřísíš minulost
vzpomínek zanech dost
ať nezapomeneš žít

nahoru


Dilema
Roky léto čekám
a jaro miluju
malý šance letních rolí
co o svátcích strašně bolí
zblízka sleduju

Myšlenky noční si hýčkám
kolíbám je v síti
daleko od lidí
co do mě nevidí
trhám hvězdný kvítí

R:
Manželství je pomník lásky
a duši to ničí
Svoboda je berla pro ty,
co si všechno zničí

Vyřešit sebe sama
točí se kolotoč
holka trochu vzpupná
dáma nepřístupná
Tak kudy? S kým? A proč?

Svobodu dýchá duše
tak radši nebýt ničí
Budu jako kámen
a s váma chlapi Ámen
to mě jen ničí

nahoru


Dokola
Stopy se stáčí
dokolečka
dojdu svůj stín
pak konec- tečka.

Škatulky otvíraj
svý chřtány
bojím se tmy
a ostrý hrany.

Má křídla tvoje
mám tě- láme
dal- má dát
to už dávno známe

R:
Známý šaty

a starý stopy
děsí mě kroky
do jistoty

nahoru


Do roka
Do roka a do dne
v paralelní zemi
vytlačeni hlavou,
co stále něco neví…

R:
S kým být? A proč? Co cítím?
Nezdá se mi to?
S kým být? A proč? Co cítím?
Není mi ho jenom líto?

To strach hranice hlídá,
my žijem ze dne na den,
na srdci černý brýle-
zas otázky si kladem…

Nebe se rozestoupí,
prolnou se cizí světy
a zbytečný tu budou
tyhlety hloupý věty…

nahoru


Fata morgana
Cesta má vede po poušti
jdu rychle - pálí
jen pán Bůh zná ji
a tak mi leccos odpouští

Hlt vody žízeň rozpoutá
piju co teče
horko mě svleče
kdo vedle mě je nekouká

R:
Fatamorgana lásky lže mi cestu
fatamorgana oblíká svěrací vestu
a ticho miluje se s únavou

Kolem dokola už to znám
jen v kruhu bloudím
a jiné soudím
že vystavěli špatně chrám

Za dunou písku v očích mých
jsou mapy zrádný
a kroky marný
dělají moje boty v nich

nahoru


Ještě ne
Ještě pár zim,
vypitých vín,
pár tobogánů,
návratů k ránu.

Ještě pár nocí,

vlnit seč v bocích,
pár kroků stranou,
city zaplanou.

Ještě mě svádí
prohraný mládí,
ohnutý záda-
to nemám ráda.

Leckdo mi říká,
že duši svou svlíkám.
Srdce na dlani
máš mladá paní.

Rozdám svou duší-
tak mi to sluší.
Jen nemít strach
než překročím práh!

nahoru


Klece
Zase ve vláknech
nočních pavouků,
záře se vzdaluje,
vzpomínám na louku

R:
Klece z vláken,
klece z drátů,
v kleci umíraj
křídla ptáků

Křídly se dotknem
jen v zemi nebe,
klece je lámou,
ztrácíme sebe

Z dotyků křídel tvých
dotkla se i ta má,
křesáním prachu v nich
jiskřička vyzrála

..v ohýnek na dlani,
ve věčné svítání..

nahoru


Mateřská dovolená

Tak v šest vyskočit, vstávat!
Mám jeho prstík v oku
a hbitě ušejkrovat
sunárku pár loků
Tátovi zamáváme
když jede do roboty
pak čaj a rohlík s medem
a už obouvám boty

Dudu, pití, kšíry dáme
cestou prádlo pověsím
na zprávy se nekoukáme
tou dobou už tvrdě spím

Přebalit, bundu, čepec
pak čajíka pár loků
pláštěnku, deštník v ruce
a objedem pár bloků
Tátovi napíšeme
jak skvěle se tu mám
když spí, já žehlím, peru
možná si kafe dám

Máma, táta, bába, děda
pro mě není žádná věda
ham a pápá, pozor hapá
na maják mi z toho cáká

Prdíky, zácpa, kašel
co vařit zase budu
tak mámy s kočárama
zaháněj spolu nudu
rozhovor se stočí
na nočníky a pleny
do čeho se líp močí
a čím rozpouštět hleny

Baf a kuku ty můj kluku
dáme napít Kubíka
Hami kaše to je naše
Bobík pozřel Brumíka

nahoru


Nazpátek
R:
Zas před životem utíkám
někdy jsem napřed,
pak zase pozadu.
Ve vlastním světě usínám
a na ten venku

nemám sílu a náladu.

Nemám sílu sčítat čas,
hledat vrásky
nebo šedej vlas.
Nechci zas počítat roky,
hlídat kvůli tobě
štíhlý nohy, boky.

Ber, co je nebo se ztrať,
líbej mě
nebo se domů vrať!
Prohání nás cizí osudy,
čas žene kočár,
všechno je naruby.

City si schováme
do svých skořápek.
Já vím, kam couvám-
znám kroky nazpátek.
na cestu vzhůru
světlo chybí nám-
křídla maj lítat
a ne vláčet trám.

V řetězech citů
rozum skomírá-
sám ve svým bytu
nikdo rád nebývá.
Soudí nás, soudí-
ať hodí kamenem!
Slova jsou slova-
jednou vzpomenem.

nahoru


Pokusy
Před tmou ticha utíkáme
do objetí cizích těl
Cizí hlava ve tvým klíně
upálí strach na popel
/odletí jak motýli,
ale jen na chvíli/

R:
Splyne tvoje i ta má
energie troufalá,
v hloubce studny
zima zůstává

Slepý mapy ve tvý hlavě
plní cizí příběhy.
Výhry, ztráty počítáme
až do konce týhle hry
/když nevíš, co je čí,
stejně to neskončí/

Ze soukolí života nás

nikdo nezachrání zas.
Žádný dlaně, žádný sňatky,
to všechno je kolem nás.
/uvidíš zakrátko,
že je to pozlátko/

Já a ty od startu k cíli,
naděje zrádná, zoufalá,
v lásce, zlobě mizí síly
cesta v mlze zůstává
/to slovo spolu
táhne nás dolů/

nahoru


Pro tu co šla do nebe
Přes častý ústup
krok každý vpřed byl
a přes jizvy v duši
přibylo sil.

Přes poušť tvé kroky
vedl sám Bůh,
nechal tě splatit
každičký dluh.

R:
Jiskřička, plamínek,
oheň a žár
a potom výbuch,
co nutí jit dál…-

Sevřenou náruč
dnes otevíráš,
vítáš den každý,
co osud ti dá

V objetí pevném
ztrácí se cit,
láska jak ptáci
volná chce bát..

nahoru


Reinkarnační

Už po sté v různých stoletích
léčíme navzájem svou duši
stejný chyby ve stejným objetí
a každý z nás to jenom tuší
…co svobodu nám dá

Jako sůl, co sypou do moře
ztratím se v tobě a ty ve mně
poznáš mě pod lampou nahoře
až pustí nás matička Země
…až svobodu nám dá

Matka, syn, bratr, sestra, manželé
láska nenávist - dva břehy jedné řeky
a kolem další známí, přátelé
tak plujeme tu věky
…než svobodu nám dá

Nerozumím ti, neznám spád tvojí cesty
jen tuším, kam to asi povede
klacek pod nohama prý ukáže nám štěstí
na správnou cestu zpátky přivede
…pak svobodu nám dá

nahoru


Skeptická
Dřív potkaly se naše těla
než naše duše splynuly.
Vím, žes to chtěl - i já to chtěla.
Zbylo tu přání: Hezký sny!

R:
Jen sny mě nikdy nebolí,
plápolajhce mezi náma,
uhasínají myšlenkami
a na prach rozum rozdrolí.

Neptej se, jak zítřek bude znít.
Dnešek neslyší naše Bylo.
Uzlíky času brzdí cit,
co oči nevidí, v srdci shnilo.

Nasypem ptákům zbytky slov,
co chtěli jsme si říct.
Na jejich křídlech nad mraky
snad někdy poví víc..

nahoru


Sněhová královna
Padá a vločka rozpouští se u oka
Neví, že stékám s ní do hluboka
všech slaných moří,
co ve mně hoří

než zaplane mi
hvězda proroka

Už září a smutek ve mně zvolna vysychá
Letím- tam k němu vzhůru, skoro nedýchám
ve větru moří
mé srdce hoří
a odnáší mě vzhůru
k výšinám

Vidím a srdce cítí- věčnou lásku zná
Věří, že cestu zpátky nikdy nepozná
do slaných moří,
kde láska shoří,
kde rozpláče se
sněžná královna

nahoru


Tam a zpátky
Projdeme labyrintem chutí, cest a podivnejch vůní
všichni se sejdeme tam, kde svatej Petr klíči zvoní

R:
Od brány uvidíš záhadný cesty touhy
a zkratky, co zdály se strašně dlouhý,
od brány uvidíš cesty touhy
a zkratky, co byly dlouhý.

Svou tašku plnou smutku necháš si dole u schodiště
s prázdnýma dlaněma jdeš nahoru tak jak zpátky příště

Tma zalije vzpomínky vědomí v nevědomí změní
vrátí nás zase zpátky tam, kde odpuštění není

Okolo září světla a i to naše jasně svítí
jak mohli jsme se vmotat do nástrah těch pozemskejch sítí

nahoru


Tichý Avalon
Na cestu nocí sama jsem,
někdy se dočkám smutných očí,
co odplouvají i s mým snem,
když den do noci náhle skočí

Touhu mých křídel nezmaří
ty čtyři stěny, strop a zem.
Snad srdce moje neznaví,
že protlouká se nocí, dnem

Němé jsou filmy, co mi vozí
medvědice a malej vůz.
Němý jsou jako tvoje ústa-
nedobrovolný lásky půst

Na cestách hvězdných oba víme,
co odkládat dál nesnese..
ale hned, jak se probudíme
strach celou zemí zatřese..

R:
Mlhy nad Avalonem
rozdrtíme slovy,
pak  nebe zaplane
a hora pravdu poví!

nahoru


Kočka toulavá
Jsem kočka toulavá
já nemám nikde stání
jsem kočka toulavá
tak hlaď mě jak chceš
jsem kočka toulavá
tomu se nezabrání
i kdybys postavil
kamennou věž

Doma jsem všude tam
kde se mi líbí
doma jsem všude tam
tak nestav mi hrad
doma jsem všude tam
kde kočky slídí
zvědavá a mlsná
tak zkus mě mít rád

Nechytíš nikdy
pěnu nad sklenicí
nechytíš nikdy
tak jako mě
nechytíš nikdy
páru pod poklicí
ať se snažíš jak chceš
stejně unikne

Lísám se k tobě
a vrním blažeností
lísám se k tobě jen
když chce se mi hřát
Lísám se ale pak
seknu bez milosti
kdybys snad nutil mě
na místě stát

nahoru


Trpělivá
Letos ani příští rok
stejnou řeč nenajdem.
Dotyky očí beze slov,
utíká den za dnem.

R:
Počká si tam nahoře v nebi
na tvé objetí.
Počkám až se mříže těla
na prach rozletí.

Tam v bráně za tunelem
počkám na tebe
a pozdravím tě –
Lásko, vítej do nebe!

Okovy necháš dole
V minulém životě,
bez těl a hříchů lidí
sejdeme se v prázdnotě.

nahoru


Třináctá komnata
Představa splétá těla v jeden stín…
v půllitru hořká marnost snění.
Utápíš nejednu z tvých vin,
co horkem tělo na vosk mění…

Bloudíš večery a nevíš kam,
tápeš a hledáš, obáváš se rán.
Ze skla zas pravdu piješ sám,
zacelí možná jednu z ran

Falešný obraz ráno zkalí,
nenašels to, cos chtěl najít.
Přebrodíš den, zas bije večer,
kdy z úzkostí snů budeš svlečen…

R:
/: Na kolotoči zkalený voči,
přes sebou pryč!
Ztacenej třináctý komnaty klíč:/
..kdopak má od jeho komnaty klíč?

nahoru


Tsunami

Soukromá něžná
sluníčkem hýčkaná
vlním se přibliž svou dlaň
Soukromá něžná
vteřina zlomená
změní mě v nezkrotnou saň

R:
Já jsem tsunami
co překvapí tě změnami
svých nálad přání citů
Já jsem tsunami
největší mezi vlnami
náruč všech slz a smíchu

Ze dna se zvednu
napřímím a zničím
celou tvou nádhernou tvář
Ze dna povstanu
z plných sil zakřičím
pozdě víš co já jsem zač

Utopím zaliju
a nářky pokryju
všechny tvé kamenné břehy
Utopím zabiju
sotva si vzpomeneš
na poslední doteky něhy

Soukromá něžná
sluníčkem hýčkaná
vlním se přibliž svou dlaň…

nahoru


Valčík chvíle
Na vášni perličky smutku
vyváží dáti a dal
Nelituj žádných svých skutků
pro mě jsi srdcový král

R:
Všichni jsme povstali z prachu
byli jsme jedno a budem
zahoďme závoje strachu
a masky pokrytý studem

Na rudé blýskaj se slzy
proud z nebe omyje nás
Někde je ten koho mrzí
na lásce bolavej kaz

Nečekej na žádný příště
pohlaď i zaťatou dlaň
v pravý čas na pravém místě
dávej staň se co staň

Láska ta nedá se chytit
zavírat pod zámkem domu
kdo chce ten může ji cítit
tak jako vůni stromů

nahoru


www.nevím
Ve včera trčím
řídím tu Bude
a v Tady jenom naříkám,
Ve včera trčím
cítím tě všude..
uniknout není, není kam

R:
Neklam mě, Země,
nedělej ze mě
nechci být hřbitov nadějí..

Co bude? Nevím.
Čas na čas mlčí.
To Bude asi netuší,
Co bude neví,
v koutě se krčí,
čas tady pranic nezmění

Hlava se točí
a zvon je němý.
Plus, mínus sama počítám,
Hlava se točí
cítím a nevím,
uniknout není, není kam.

nahoru


Zakletá
R:
Zakletá v minulém životě
lupou s růžovými sklíčky
vyžíváš se v mé nahotě
při svitu mihotavé svíčky

Jsem v cele Bylo,
důkazy mě šatí
Nahá ven nechci
tak se zpátky vrátím

Bez nich a s tebou
bez tebe a s nimi-
sama v pokojích
se starými stíny

Naděje noční

vyléčí den-
prohraná láska-
Tři proti všem.

nahoru


Zmrzlý anděl
Anděla padlého shora z nebe
nastrčil včera jsi místo sebe
Anděla vtisklého do sněhu
marně jsem prosila o něhu

Do sněhu padlého anděla
včera jsem v podvečer viděla
v zajetí mrazivých okovů
jak hledí vzhůru k domovu

Do tebe nebo z tebe blázen
z andělů peří padá na zem
na nás co v závějích čekají
až láskou jara roztají

Park plný ztracených andělů
a z nebe rozprášených snů
sbíráme peříčka v domnění
že se v anděla promění

Do zmrzlých otisků teplé peří
od těch v zázraky ještě věří
doufání víra a naděje
snad zmrzlé duše zahřeje

nahoru


Žebříky do nebe
Pašujem křížky pod víčky
a lásku mezi slovíčky
a něhu v rukou zaťatých
a z nebe slyším boží smích

Stavíme žebříky viklavý
víš, ze zlata se nestaví
sotva kdy se nám poštěstí
dolézt si po nich pro štěstí

Všichni tu stavíme
žebříky do nebe
někdo i pro druhý
někdo jen pro sebe

Co bylo ze zlata
v slunci shoří
každý jsme jednou
vlnou v moři

Všichni tu stavíme
žebříky do nebe
někdo i pro druhý
někdo jen pro sebe

nahoru